Maledivy s kočárkem

Na Maledivy jsme se v době zavřených obcí velmi těšili hlavně kvůli dceři, které jsou 2 roky, tudíž polovinu života zatím trávila „v covidu“. Pro svou cestu jsme si vybrali oblíbený resort Kudafushi.

Letět jsme se rozhodli s leteckou společností Emirates. Kromě pohodlí samozřejmě hrálo také roli to, že jsme covid prodělali před méně než 90 dny. Dle výjimky z vládního nařízení tedy nemusíme pro návrat do ČR při odletu z Malediv překládat další PCR test a Emirates jako jediná letecká společnost s dobrým spojením do Malé tuto výjimku zapracovala do svého systému, tj. testy na cestu do ČR také nevyžadovala.

Tři dny před odletem z Prahy jsme absolvovali PCR testy, pohodlně v drive-in odběrovém místě, kde prováděli výtěry pouze z krku; sehnali jsme si potvrzení od lékaře, že jsme covid oficiálně prodělali a absolvovali požadovanou karanténu. Poté zbývalo jen zabalit a v den odletu vyplnit zdravotní dotazník maledivské vlády.

Na letišti v Praze jsme zaparkovali v parkhausu PC Comfort po zadání PIN na rezervaci a pohodlně přešli k check-inu. Pán za přepážkou pečlivě kontroloval PCR testy, vouchery i QR kody. Kočárek jsme nakonec také nechali odbavit – nechávat si jej u sebe pro nás nemělo žádnou výhodu, protože dle informací u přepážky by nám jej vzali u vstupu do letadla a na přestupu v Dubaji by nám jej stejně k dispozici nedali. Kočárek nebyl zabalený, museli jsme tedy podepsat, že jej předáváme nedostatečně chráněný, tj. že případná škoda by zřejmě byla na naši zodpovědnost. Bohužel igelitové pytle pro zabalení k dispozici nebyly, proto jsme si zašli ještě na místní pobočku České pošty pro folii a kočárek jí stáhli tak, aby se nerozkládal a nevykukovala kolečka. Přežil bez újmy. Dle informací na přepážce v Praze měly být v Dubaji k dispozici kočárky pro tranzitující cestující, bohužel to nebyla pravda. Kočárky byly na dubajském letiště kvůli pandemii covid-19 k dispozici nebyly. Dítě tedy místo spaní na přestupu nadšeně pobíhalo po jezdících pásech. 

Přestože se letadlo při online check—inu tvářilo jako zcela plné, realita byla úplně jiná – bylo obsazené odhadem na 30 %. Byli jsme upozorněni, že bychom měli sedět bychom jen na svých sedadlech a nepřesedat si, ale posádka měla naštěstí pochopení pro děti, které se občas potřebovaly projít uličkou. Roušky jsme měli po celou dobu letu, když si cestující povídali v uličkách bez nich, byli upozorněni, ať si je nasadí. Z linky EK 140 jsme v Dubaji pokračovali linkou EK 656, která byla neméně poloprázdná a ve které dítě konečně usnulo natažené samo na čtyřsedadle.

Po přistání v Male jsme prošli kontrolou, znovu předložili PCR testy a vyzvedli zavazadla. V hale na nás čekala milá delegátka Radka i zástupce resortu Kudafushi, pomohli nám s odbavením na hydroplán a převezli rovnou do salónku. Tam jsme vyplnili online formulář pro check-in do hotelu a po půl hodině jsme mohli letět. 

Za 40 minut letu jsme přistáli pár metrů od břehů Kudafushi, poslední metry jsme překonali na lodi. Personál nás uvítal v rouškách, které my jsme však mohli hned při příjezdu na pevninu na celý pobyt odložit. Jelikož jsme udělali check-in v salonku v Malé, doprovodila nás recepční přímo do vily. Vilou nás provedla a pomohla nám s připojením na wifi, jelikož – jak jsme později zjistili - naprostá většina komunikace na resortu je nyní možná snadno přes WhatsApp (objednání masáže, poslání účtu apod.). 

Ubytovaní jsme byli ve vile č. 213, Beach villa with pool. Nejdříve jsme se kvůli dítěti báli, že budeme z bazénu nervózní, ale stačilo si jasně stanovit, kdo dítě hlídá, a nikdy jej nenechat u vody samotné. Vila byla jednoznačně na nejkrásnější části ostrova a v této cenové kategorii měla na předzahrádce s bazénem nezvykle uspokojivé soukromí. Za předzahrádkou byla asi 20m široká pláž a za ní překrásný oceán, s pozvolným vstupem do vody a krásnou vlnitou zátočinkou.

Resort nabízí další 4 kategorie ubytování  – Beach villu bez bazénu, Water villu s bazénem a bez něj a dvouložnicovou nadvodní Presidential Suite, která lze propojit ještě s jednou další vilou, kdyby někdo vyžadoval 3 ložnice. Resort také nabízí možnost propojených Beach villas bez bazénu, garantovat tyto vilky pro větší skupinu prý také umí, pokud je požadavek vznesen s dostatečným předstihem. Interiér vil je prakticky identický, water vilám logicky chybí venkovní koupelna se zelení, ale mají dvojitou terasu – jednu více odcloněnou pro větší soukromí a jednu níže nad hladinou. U beach vil je volbou její lokality v rámci ostrova možné uspokojit jak klienty, kteří vyžadují více stínu a zeleně, tak i ty, kteří preferují méně zeleně, ale chtějí přímý výhled z postele rovnou na oceán. 

Na obědy je možné chodit do hlavní restaurace se švédskými stoly, kde jídlo na talíř servíruje ale personál, hosté by se neměli kvůli opatřením jídla dotýkat. Byl to trochu nezvyk, ale musela jsem uznat, že personálu to servírování jde mnohem lépe než mně a navíc byl velmi pohotový. Pro dcerku jsme si vždy nechali odnést na vilu ještě nějakou malou svačinku. Šéfkuchař se také potkával s klienty, kteří měli speciální stravovací požadavky a upozornil je, že v případě potřeby mohou požádat předem o přípravu speciálního jídla. Výběr jídla nebyl na první pohled nijak ohromující, ale jídlo bylo velmi kvalitní a chutné. Zato velkou variabilitu měli mezi jednotlivými dny – za celý týden si nejsem vědoma, že by se některé jídlo opakovalo (vyjma mas a ryb z grilu) a tématické večery byly velmi autentické (španělský, thajský, italský, arabský apod.). Navíc jsme byli v obou a la carte restauracích s mexickou a středomořskou kuchyní, které doporučuji vyzkoušet. V této cenové kategorii švédské stoly zahrnovaly více čerstvých ryb a mořských plodů, než jsem očekávala (krab, krevety, čerstvě grilované ryby, salát se syrovým tuňákem apod).

Chvíli nám trvalo zpomalit naše západní uspěchané hlavy, zpomalit na místní tempo a udělat si celodenní program z odpočinku, hraní v písku, koupání se v oceánu jednou na té, jednou na druhé straně ostrova, jednou v bazénu u vily, jindy zase v hlavním bazénu u Pool Baru.

Akčnější program zahrnoval jednu masáž, během které nám dítě pohlídala Katya z místního kids clubu. Dcerka tam byla velmi spokojená, Katya nečekala, zda se dcera nezabaví sama, ale sama pro ni vymýšlela zábavu a celou dobu s ní komunikovala, třeba i s pomocí překladače (jak nám řekla maminka, která tou dobou v koutku byla se svým dítětem). Místní Spa není nijak okázalé, je jednoduché a zeleň v něm ještě dorůstá, ale nic nám v něm nechybělo, atmosféra byla velmi příjemná a masáže také. Kids Club je jednoduchá místnost vybavená hračkami, další hernou pro starší děti (biliard, stolní tenis apod.) a venkovní prolézačkou a houpačkou.

Poté jsme si každý vyrazil na výlet na šnorchlování, vyzkoušeli vodní lyžování a také postupně obepluli se šnorchlem a potápěčskými brýlemi celý ostrov. Korál u ostrova je relativně bohatý, nepatří mezi top místa na šnorchlování, ale rozhodně je na co koukat a co objevovat. Dá se k němu snadno dostat z příjezdových mol, ale i doplavat - je relativně blízko břehu – dost pro snadný přístup, ne příliš pro to, aby ovlivňoval kvalitu plavání v laguně. Fauna je rozmanitá – viděli jsme několik eagle ray, chobotnice, murény, sépie, pár žraloků (miloučký black-tip reef shark), spoustu jackfish, tuňáka a hejna nejrůznějších barevných rybek i rybek samotářek. Útes byl nejbarevnější na straně mezi Sea Edge a příjezdovým molem, nejvíce větších ryb jsme potkali ale obvykle u nadvodních vil.

Týden utekl velmi rychle. Hotel nás v den odletu nechal na pokoji do odletu bez poplatku, pro odlet jsme se na recepci dostavili po 15:30 Kudafushi času, tedy 14:30 Malé času. Odletěli jsme kolem 15. hodiny Malé času, tedy přistáli cca v 16. hodin, což nám krásně navazovalo na linku EK 661 v 18:20 z Malé. Dlouhé čekání v Dubaji jsme prospali v Dubai International hotelu, který lze zakoupit k letenkám Emirates za zvýhodněnou 12hodinovou sazbu, personál hotelu nás očekával u výstupu z letadla a do hotelu odvedl. Ráno nás vzbudil ve vyžadovaný čas a my jsme odpočatí pokračovali v malování, čtení knížek a stavění lega během letu do Prahy.

   Höferová Jana