Seychely, duben a květen 2011

Koncem dubna roku 2011 jsme cestovali na Seychelské ostrovy v Indickém oceánu. Odlet byl plánován na pátek ve 22:50 z Vídeňského letiště se společností Emirates. Přestože je to na vídeňské letiště z Brna „jen“ 150 km, počítali jsme s dvou a půl hodinovou rezervou před odletem. Cesta až do Vídně probíhala bez problémů, ale na dálnici A4, asi pět kilometrů před sjezdem na letiště byla kolona.

Když se asi po čtyřech kilometrech před sjezdem zcela zastavila, bylo nám jasné, že tímto způsobem odlet nestihneme. Nezbývalo než porušit předpisy a odstavným pruhem a s varovnými světly se pokusit protlačit až ke sjezdu. Přes drobné problémy (odstavené kamiony) se nám to podařilo a k odbavení jsme přišli deset minut před uzavřením přepážky. Cesta na letiště byla pro nás tedy silně stresujícím zážitkem, naštěstí posledním. Vlastní let probíhal bez problémů s vysokým standardem služeb na palubě včetně přestupu na domovském letišti společnosti Emirates v Dubai a krátce po 14. hodině místního času jsme přistáli na mezinárodním letišti na Seychelských ostrovech.

Hned na letišti nás uvítali zástupci partnerské cestovní kancelář Creole Travel Services a po krátkém odbavení nás zavedli do příjemně klimatizované místnosti, kde nám byl podán „welcome drink“ společně s příjemným osvěžením v podobě chlazeného, citronovou vůní prosyceného a vlhkého ručníku. Zvyk chlazených ručníku je na Seychelách velmi rozšířen a byl nám podáván téměř ve všech hotelech.

Ostrov Sainte Anne: Sainte Anne Resort

První ubytování pro nás bylo připraveno ve velmi hezkém a luxusním resortu Sainte Anne. Resort se nachází na stejnojmenném ostrově vzdáleném asi 20 minut plavby lodí od hlavního ostrova Mahé. Již před odplutím na ostrůvek St. Anne je v malém přístavišti jakási předsunutá recepce, kde byl během krátké chvilky připraven člun pro převoz na ostrov.

Doprava mezi resortem a hlavním ostrovem funguje kyvadlově každou hodinu, tedy není problém této dopravy využít a navštívit během pobytu i hlavní ostrov. Ubytováni jsme byli ve vilách, vybavených velkou koupelnou, venkovní sprchou, zastřešenou terasou a krásným výhledem do palmového háje, který končil cca po 200 metrech mořskou pláží.

Resort je vybaven vším na co si náročný zákazník vzpomene, restaurace, bary, spa, posilovna atd. Jelikož je resort poměrně rozsáhlý, používali jsme pro přepravu na pláž jízdních kol, popř. nás hotelová služba přepravila elektrickými vozítky.

V rámci resortu je možné navštívit výběh s obrovskými želvami, anebo po vzoru objevitelů projít tzv. Botanical walk, která je vedená pralesem po upravených pěšinkách, doplněných informačními tabulemi.

Abychom nezapomněli na to nejdůležitější, restaurace, stravování a bary. V nabídce je široká paleta vynikajících pokrmů jak z místní kuchyně tak i z té evropské a myslím si, že každý strávník si tu přijde na své. Základem jsou nejen zde, ale na celých ostrovech pochopitelně ryby, mořské plody a tropické ovoce a zelenina. Veškeré jídlo bylo vždy a všude perfektně připravené, lahodící nejen chutí, ale i oku.

Následující den jsme podnikli výlet za podmořskými krásami. Malým člunem nás hotelový zaměstnanec odvezl přibližně kilometr od ostrova, kde jsme se mohli celou hodinu věnovat šnorchlování kolem korálových útesů. Podmořský život zde byl velmi rozmanitý a mohli jsme tak pozorovat spoustu druhů ryb různých velikostí, tvarů a barev a ti šťastnější z nás i mořské želvy.

Ostrov Praslin: L´Archipel, Indian Ocean Lodge

Druhý den nás čekal přesun na druhý největší ostrov, Praslin. Čekala nás cesta z resortu St. Anne zpět na Mahé, poté autem do přístaviště trajektu Cat Cocos. Po chvilce čekání jsme se nalodili na velký katamarán pro cca 200 osob a vyrazili směr Praslin. Až potud vše probíhalo hladce, poměrně klidná plavba po téměř hladké hladině moře nenaznačovala žádný problém a cca hodinový přesun se zdál být vcelku pohodlný.

Ovšem vše se změnilo v momentu, kdy trajekt po pěti minutách opustil klidné vody přístavu a vyplul na otevřené moře. V tu chvíli se klidná plavba změnila v sérii skoků a hlavně tvrdých dopadů celé lodi, vše ještě umocněné houpáním ve všech možných směrech. Po krátké chvíli jsem identifikovala všechny projevy mořské nemoci, přestože jsem celkem odolný jedinec. Nechci zde rozepisovat veškeré detaily těchto projevů, ale po nekonečných 40 minutách jsme opět vjeli do poněkud klidnějších vod za korálovým útesem ostrova Praslin. Má jediná myšlenka byla: rychle na pevnou zem. Tuto noční můru jsem absolvovala celkem čtyři krát a všem doporučuji využít k přepravě přednostně vnitroostrovní letecké dopravy.

Po velmi potřebném osvěžení a vřelém přijetí na ostrově Praslin nás čekaly nádherné výlety za krásami tohoto ostrova. Jednou z prvních zastávek byla nejfotografovanější pláž světa a sice Anse Lazio s krásně jemným a sněhově bílým korálovým pískem. Poté jsme zavítali do překrásného resortu L´Archipel, který je zasazen do úboční okolních kopců s bujnou vegetací. Hosté jsou zde ubytováni v krásných vilkách citlivě zasazených do všudy přítomné přírody, kde nejste nikým a ničím rušeni.

Následně jsme se přesunuli a ubytovali v 3* hotelovém resortu s názvem Indian Ocean Lodge. Tento spíše menší resort nepatří k nejluxusnějším hotelům, ale jeho standard je přesto dosti vysoký a těžko jej srovnávat s podobně hodnocenými hotely u nás. V hotelu opět najdete krásné a čisté ubytování, spoustu vyžití, chutnou kuchyni, příjemnou a ochotnou obsluhu a hlavně ideální prostředí pro odpočinek.

Zde se mi také dostalo seznámení s místní faunou. Bohužel ne zcela příjemným způsobem. Všemi místními obyvateli jsme byli ubezpečováni o příjemném a bezpečném prostředí ostrovů, a že zde nežijí žádná nebezpečná zvířátka. Žádné šelmy, jedovatí hadi nebo pavouci ani velcí žraloci. Procházka po pláži po vydatné večeři byla příjemná, bosé nohy se bořily do jemného korálového písku a při návratu zpět do prostor hotelu bylo nutno překonat nevysoký schod, asi půlmetrovou palisádu z dřevěných kůlů. Jedna noha, druhá noha, pár kroků po palisádě a v tom jako bych šlápla na rozžhavený drát. Zprvu jsem hystericky vyjíkla a s bolestí a kulhajíc jsem urychleně opustila pláž. Pod světly jsem na svém chodidle rozpoznala dvě malinkaté tečky po kousnutí, ale od čeho? Nejsem přeci žádná padavka a nebudu tedy z toho dělat aféru, jistě to není nic vážného. Asi po dvou hodinách vzrůstající bolesti spojené s otokem teď již celého chodidla i kotníku jsem propadla černým chmurám a ve vidině přicházející jisté smrti v hrozných mukách jsem se vydala vyhledat pomoc u recepční.

Nepříliš ladnou chůzí s kotníkem zasloužilé domovnice, přicházím na recepci, kde jsem popsala svůj boj s neznámou a ohavnou „příšerou“. Recepční mě s úsměvem pověděla již známou historku o bezpečnosti ostrovů a absenci jakýchkoli nebezpečných zvířat, a že se patrně jedná o kousnutí pavoukem, nebo jakousi stonožkou a že nejsou jedovatí a že se není čeho bát. Uklidněná jsem si tedy objednala lahodný koktejl a usadila se u bazénu máčejíc si poraněnou nohu. Bylo to velmi příjemné, myslím tím koktejl, tedy několik koktejlů a ani noha už tolik nebolela. Po uložení ke spánku ovšem začala bolest opět sílit a až někdy nad ránem se mi podařilo usnout. Druhý den byla bolest daleko menší a po pár hodinách zmizela úplně, jen otok trval asi tři dny. Brzy jsem na tento incident zapomněla a asi za týden jsem zmiňovanou stonožku uviděla in-natura. Brrr, vidět ji při útoku na mou nohu, asi bych upadla do komatu. Ta potvora, promiňte mi ten výraz, je asi 20 centimetrů dlouhá s tmavě hnědým masitým tělem s bílými nožkami. Naštěstí mě ani nikoho nic podobného už nepotkalo a krása místní přírody mi dala brzy zapomenout.

Následující den jsme navštívili přírodní rezervaci Valle de Mai. Tato rezervace v horách ostrova Praslin je výjimečná místním druhem kokosové palmy jménem Coco de Mer. Ohromné plody-ořechy tohoto druhu palem jsou typické pro Seychely a mají tvar ženského lůna. Tyto ohromné stromy jsou dvojího pohlaví, samičí plodí ořechy a samčí mají jakýsi dlouhý květ, který opyluje samičí rostliny. Životní cyklus palmy je podobný životu člověka, kdy teprve po zhruba 20 letech na nich dozrávají první plody a dožívají se cca 70 let. Nejvyšší stromy dosahují až 27 m. Při procházce rezervací Valle de Mai se ocitnete ve velice příjemném prostředí a ve stínu těchto gigantických rostlin a i v pravé poledne je zde příjemné klima. Doma jsou zde i malé ještěrky, gekoni a na hoře mezi listy můžete zahlédnout nenápadně zbarveného papouška jménem Black parrot.

Ostrov La Digue: Le Domaine Orangeraie,

Další den jsme se menším trajektem přesunuli na, pro mne nejkrásnější část Seychel, na ostrov La Digue. Přesun lodí nebyl ani zdaleka tak nepříjemný jako předešlý a po asi 20 minutách jsme přirazili k molu. Na tomto ostrově na vás dýchne domácí atmosféra, obyvatelé jsou zde velice přátelští, nikoli však vlezlí a vždy usměvaví. Ostrov je neveliký, jen asi šest krát pět kilometrů a doprava je zde zajišťována velice malým množstvím automobilů, většinou určených pro hosty. Nejlépe si ostrov vychutnáte jízdou na bicyklu, nebo svéráznými taxíky tvořenými volským potahem.

Ubytovali jsme se v překrásném resortu Le Domaine Orangeraie, který patřil k těm nejlepším z mého pobytu. Resort je velice rozlehlý a rozkládá se od mořského pobřeží až po úbočí okolních kopců. Svou úpravou připomíná spíše park s překrásnými zákoutími a s velice luxusními apartmány. Díky všudypřítomné a husté vegetaci zde panuje příjemné klima, nejste rušeni sousedními vilkami a z terasy je krásný výhled na okolní krajinu svažující se až k moři.

Na romantických a místy dosti příkrých chodnících se můžete pohybovat buď pěšky, nebo opět využít hotelových vozíků. Vybavení resortu jistě uspokojí i ty nejnáročnější klienty. Restaurace a bary jsou umístěny až u pobřeží, tak aby nerušily ubytované turisty. Příchod do části s restauracemi je zvolen přes soustavu umělých jezírek s vodními prvky, kde jsou za nimi i bazén s lehátky pro klienty. Projdete-li pod krátkým podchodem, ocitnete se v hlavní restauraci, která je v bezprostřední blízkosti pláže. Restaurace je otevřená, vzdušná s možností povečeřet přímo na pláži pod lehkým stanem. Z celé restaurace je při večeři možno pozorovat romantický západ slunce. Široký výběr pokrmů a specialit a samozřejmě i nápojů té nejvyšší kvality není potřeba dlouhosáhle popisovat, jen osobní zážitek to dokáže vystihnout.

Druhý den ráno nás čekala prohlídka celého ostrova. Průvodcem nám byla paní Janett z CTS, která nás nejprve zavedla na překrásnou pláž Anse Source D´Argent. Trochu nás překvapil výběr vstupního poplatku na tyto pláže, ale rozhodně těch pár drobných stálo za to.

Pláže jsou překrásné s monumentálními skalními útesy, blankytně modrým mořem a jemným pískem. Na můj vkus tu bylo o poznání více lidí, ale s masovostí chorvatských pláží to rozhodně nemělo nic společného.

Posléze jsme se, jak jinak než na kolech, přesunuli přes střed ostrova na protilehlé pobřeží se čtveřicí pláží jménem Grand Anse, Petit Anse a Anse Coco. Byl to docela příjemný cyklistický výlet bez velkých převýšení většinou po zpevněných cestách a ve stínu všudypřítomné vegetace. Kolem cesty jen tu a tam malý domek místních obyvatel, většinou hezky upravený s malou zahrádkou. Po zhruba 40 minutách jsme dorazili na první pláž. Rozdíl oproti ostatním byl na první pohled patrný. Veliké vlny pravidelně zaplavovaly písečnou pláž a veliká tabule upozorňovala na zákaz plavání. Tato část ostrova totiž není chráněna korálovým rifem a tak vlnobití a mořské proudy mohou dorazit až k pobřeží. Bylo velmi příjemné skotačit a dovádět v těchto vlnách, ale samozřejmě jen blízko pláže. Všechny pláže na této straně ostrova jsou propojeny malými pěšinami vedoucími skrze prales a potkáte zde jen velmi málo lidí, pokud vůbec někoho.

Zážitek na celý život

Nyní dovolte malé intermezzo. Během našeho pobytu na ostrovech zrovna vrcholila volební kampaň nového prezidenta republiky. Tohoto jsme si všimli hned po příletu, poněvadž ulice byly vyzdobeny a na všech možných místech byly vyvěšeny podobizny prezidentských kandidátů. Už si nepamatuji jejich jména, ale každý měl svou „prezidentskou“ barvu. Ten současný, levicový, přesněji „nekomunistický“ měl jak jinak než rudou barvu a jeho protikandidát zelenou. To že převládala rudá, asi není potřeba zdůrazňovat. A právě během pobytu na ostrově La Digue jsem měla možnost navštívit volební mítink současného, tedy „rudého“ prezidenta.

Na místním fotbalovém stadiónu bylo zbudováno jakési pódium, ze kterého hlásali „prezidentovi muži“ svá hesla. Samotného prezidenta nebylo vidět a tak nevím, jestli mezi své voliče vůbec přijel. Během krátkých projevů, ale spíše jen provolávání volebních hesel hrála hlasitá hudba místních umělců a obyvatelstvo oděno do volebních, rudých triček a s hlavami pokrytými rudými kšiltovkami křepčilo posilněno zdarma točeným pivem místního pivovaru. Celé to spíše připomínalo taneční zábavu, rudých tanečníků a tanečnic. Atmosféra zde byla velice přátelská a všichni se na sebe jen usmívali.

Tolik ze zážitků na La Digue a ráno nás opět čekal přesun zpět na hlavní ostrov Mahé. Těžko se nám loučilo s tímto překrásným ostrovem a před těžkým přesunem z Praslinu na Mahé jsem raději jen lehce posnídala.

Ostrov Mahé

Na ostrově Mahé jsme strávili závěrečné tři dny našeho pobytu. Na tomto největším ostrově leží i hlavní město Victoria. Hlavní město velikostí připomíná naše okresní město s přibližně 70 tisíci obyvateli. Místní uličky jsou celkem frekventované a v centru najdete spoustu obchůdků, zmenšeninu londýnského „Big Benu“ a také tržiště. Největším zážitkem je jistě návštěva tržiště s rybami. Pro slabší povahy spíše doporučuji navštívit část s ovocem
a zeleninou, oblečením, nebo suvenýry.

Poslední den jsme sebrali odvahu a vypůjčili si automobil. Na Seychelách se jezdí vlevo a silnice, spíše silničky jsou úzké, klikaté a místy s dosti velkým stoupáním a klesáním. Provoz mimo hlavní město není nikterak hustý, ale občas vás překvapí náklaďák nebo autobus v nepřehledném místě. My jsme si pro svůj celodenní výlet vybrali malinkatý vůz Hyundai i10 s manuální převodovkou.

Jízda s vozem s volantem na opačné straně nebyla žádný velký problém, jen při odbočování se musíte více soustředit. Důležité je neodbočit do protisměru a používat blikače. Zní to sice logicky, ale za volantem sedíte vpravo, řazení je obráceně a přepínače směrovek jsou také vpravo. Takže turistu na křižovatce s půjčeným autem poznáte na první pohled, snaží se vjet do protisměru a místo blikačů má puštěné stěrače. Naším vozítkem jsme objeli celý ostrov a to nám trvalo se zastávkami celý den. Určitě je lepší si vypůjčit automat, jinak během celé cesty stále řadíte mezi 2, 3 a max. 4 stupněm. Během našeho road-tripu jsme vystoupali až na vrcholky místního pohoří, které sahá až do 900 m nad mořem. Vrcholky jsou dost často ukryty v mracích a tak nás pokropil i lehký deštík, jediný během našeho pobytu. Vysoko v horách jsme navštívili ruiny staré misie s překrásnou vyhlídkou na ostrov a pobřeží. Dále jsme navštívili továrnu na výrobu čaje a spoustu „nehotelových“ pláží. Celá cesta vedla překrásnou přírodou s malebnými zákoutími.

A zpátky domů

Seychely jsme opouštěli nočním letem z místního mezinárodního letiště, kde nám pracovnice CTS a naše průvodkyně Bernardett pomohla s odbavením. Poslední pohled patřil osvětlené Victorii z paluby letounu společnosti Emirates a v uších mi stále zněla melodie místního umělce „Welcome back to the Seychelles…"

Pokud jste se po přečtení mé zprávy z cest inspirovali a toužíte po podobných cestovatelských zážitcích, rády vám připravíme dovolenou na klíč. Prosím, kontaktujte mě na tel. čísle +420 724 730 002 nebo emailem zajezdy@deluxea.cz. Martina Melková

   Melková Martina