Inspekční cesta Ondřeje Světlíka na Fiji, 2017

Když se v říjnu roku 2017 naskytla příležitost vyrazit na služební cestu na daleké Fiji, neváhal jsem ani vteřinu a chytil situaci „za pačesy“. Tuto možnost nám jako jednomu z hlavních partnerů na českém trhu nabídla letecká společnost Korean Air ve spolupráci s fijijskou cestovní kanceláří Pacific Destinations, přičemž cílem cesty bylo poznat destinaci jako celek, odhalit kouzla a specifika atmosféry jižního Pacifiku a prověřit služby vybraných hotelů, abych své zkušenosti mohl předávat dál a plnit sny našim klientům. V neposlední řadě bylo účelem cesty osobně vyzkoušet cestování na palubě moderních letadlech Korean Air, kdy musím opravdu uznat maximální spokojenost, co se týká pohodlí během cestování, tak také široké možnosti během čekací doby na přestup v Soulu.

Cesta na Fiji a přestup v Incheonu v Koreji

Ale začněme pěkně od začátku. Z Letiště Václava Havla v Praze nás odlétalo celkem devět a v podvečerních hodinách jsme se vydali na první desetihodinový let do Incheonu (Soulu) v Jižní Koreji. Po příletu jsme měli cca 7,5 hod času na přestup a v rámci přestupní letenky jsme se v Incheonu vydali na bezplatnou dvouhodinovou tranzitní tour s návštěvou nákupní části města a business čtvrti s mrakodrapy. Určitě je to příjemné zpestření při čekání na letecké spojení na Fiji. Ti, kteří si chtěli raději odpočinout, mohli zdarma využít volnočasový tranzitní salonek na letišti s možností sprchy, her, občerstvení či odpočinku v relaxační zóně. Poté ale už nastal čas na dalších deset hodin ve vzduchu před přistáním na mezinárodním letišti Nadi na Fiji. Již na letišti nás místní vítali zpěvem. Ihned jsem pochopil, že ne nadarmo se o místních tvrdí, že jsou „nejšťastnější národ“. A na to, že již měla začínat deštivá sezóna, bylo opravdu pěkné počasí – kolem 30 °C a slunečno.

Objevování krás souostroví Mamanuka Islands

Mohlo tak začít putování po souostroví Fiji o více než 330 větších ostrovech a více než 500 menších ostrůvků. Hned z kraje cesty jsem pochopil, že na Fiji si vystačíte prakticky jen se dvěma slovy – Bula (= Ahoj) a Vinaka (= Děkuji). Tyhle slovní obraty uslyšíte na každém kroku, a pokud je budete používat, budou na Vás místní ještě milejší (jestli to ještě vůbec je možné). Navíc na turisty jsou zde dokonale připraveni, jelikož je to jedna z hlavních destinací pro Australany a Novozélanďany.

Ale zpět k mému cestování. Z letiště to trvalo pouhých 25 minut do přístavu Port Denarau, který je zároveň ideálním místem pro nákupy, občerstvení či kratší odpočinek před cestou na vybraný ostrov. Poté už jsme již brázdili místní vody na palubě pohodlné klimatizované lodi a proplouvali kolem nespočtu malých ostrůvků připomínajících ráj na zemi. Ihned mě samozřejmě napadlo přirovnání k Maledivám.

Po více jak hodině plavby nás čekalo překvapení v podobě malého romantického resortu v klidné zátoce. Čtyřhvězdičkový Tropica Island Resort 4* je tím pravým místem pro zamilované – soukromí, milý a pozorný personál a příjemné ubytování pouze pro dospělé ve vilkách u pláže či ve svahu s výhledem na zátoku. Zde jsem měl příležitost strávit jednu noc, abych se poté vydal za poznáním dalších resortů v souostroví Mamanuka. Podobný ráz ale dle mého názoru modernější nádech měl resort Lomani Island Resort 4*, který se chlubí krásnou pláží a je určen taktéž jen pro dospělé. Sousední Plantation Island Resort 3*+ je pak větší komplex ideální pro rodiny s dětmi. Ovšem úroveň ubytování a služeb je nižší, i když zde najdete například vor ze známého filmu Trosečník. Druhou noc na ostrovech jsme trávili v Musket Cove Island Resort 4*+, jenž na mě ze všech ostrovních hotelů působil nejlepším dojmem – svěží a skvěle udržovaný hotel s rozmanitými možnostmi ubytování i stravování. A hlavně krásná dlouhá pláž. Vůbec mně nevadilo, že je moře mělké. Cítil jsem se opravdu jako doma. A k tomu nesmím opomenout velmi přátelský personál i management hotelu.

Putování po hlavním ostrově Viti Levu – aneb jak říkají místní „po pevnině“

Tím jsme se ale dostali ke konci našeho putování po vnějších ostrovech na Fiji a po dvou nocích jsme se vydali zpět na pevninu do přístavu v Port Denarau na hlavním ostrově Viti Levu. Cestování to bylo poněkud zdlouhavější – hodinu na lodi a další tři hodiny v autě na cestě na jižní pobřeží ostrova známé také jako Coral Coast. Ovšem jakmile jsme dorazili do prvního resortu na jihu The Pearl Resort 4*, poprvé a naposled se na jedno odpoledne projevil začátek deštivé sezóny (což vlastně zejména na jihovýchodě ostrova není nic výjimečného). Zde jsme také strávili jednu noc v nově vybudovaném křídle hotelu, který je na jedné straně ohraničen řekou a na druhé oceánem s dlouhou pláží. Pokud by Vás lákalo potápění se žraloky, tak je to ideální lokalita. Čtvrtý den se nesl v postupném posouvání po pobřeží směrem na západ. Po cestě jsme měli příležitost navštívit a prohlédnout si několik větších rodinných hotelů, z nichž mě nejvíce zaujal The Warwick Fiji 5* a Outrigger Fiji Beach Resort 5*. Oba jsou to větší resorty, které nabízejí široké možnosti pro rodiny s dětmi – ať už se jedná o aktivity či ubytování. Navíc se chlubí pěknými plážemi a podmořským světem. Druhou noc na pevnině nám poskytl střechu nad hlavou hotel Shangri-La Fijian Resort and Spa 5*, který ale nenaplnil mé očekávání a neuškodila by mu rekonstrukce.

Den s pořadovým číslem pět se nesl ve znamení výletu, který pro mě znamenal asi nejvíce autentický zážitek. Měli jsme příležitost se vydat na safari po řece Sigatoka v motorovém člunu až do vnitrozemní vesničky. Tam jakoby se již před lety zastavil čas – jednoduché chýše k bydlení, jen pár vyvolených hovořících anglicky a děti dokonce musejí přeplavat každé ráno řeku, aby se dostaly do školy. To si člověk z moderního světa často ani nedokáže představit. Nicméně zdejší obyvatelé si žijí spokojeně i bez vymožeností moderního světa. Jejich radost ze života jim přímo čiší z očí. A jak se o nás postarali – prohlédli jsme si vesničku, zúčastnili se tradičního rituálu pití kavy (oblíbený nápoj s uklidňujícími účinky), pochutnali si na domácím obědě či dokonce zatančili s místními. Ani se mně nechtěl zpět do civilizace.

V dalších dvou dnech jsme na jihozápadním pobřeží nocovali v moderních a luxusních hotelech – nejprve v InterContinental Fiji Golf Resort and Spa 5* s krásnou a svěží zahradou s patrovými vilkami, dvěma plážemi a nejlepším golfovým hřištěm na Fiji. Druhým pak byl zbrusu nový resort Fiji Marriot Momi Bay 5*, který byl otevřen teprve v dubnu 2017 a představuje ideální místo pro plážovou dovolenou v uzavřené zátoce a plážovými a nadvodními vilkami i rodinným ubytováním v budovách. Sám jsem se přesvědčil, že oba tyto hotely disponují zázemím jak pro rodiny, tak také pro páry.

Pomalu se již blížil konec mého pobytu na Fiji a my jsme se posouvali zpět blíže k letišti na soukromý ostrůvek Denarau Island, který je známý koncentrací komfortních resortů, golfového hřiště a nákupních možností. Zdejší hotely jsou využívány zejména rodinami s dětmi či pro pár nocí přenocování po příletu na Fiji nebo před odletem z ostrova. Měl jsem možnost navštívit tři hotely, z nichž nejvíce mě oslovil Hilton Fiji Beach Resort and Spa 5*, a to z důvodu udržovaného prostředí, široké nabídky ubytování ve dvoupatrových vilkách podél 2,5 km dlouhé pláže či moderního komplexu s bazény. Zkrátka působil oproti ostatním hotelů v okolí nejvíce sympaticky a nevypadal vůbec přelidněně, i když úroveň obsazenosti byla velmi vysoká. Poslední noc jsme strávili v hotelu Sofitel Fiji Resort and Spa 5*, kde lze snímat vliv francouzského hotelového řetězce a jeho předností je zejména oddělení na rodinnou část a klubovou část pro dospělé.

Konec dobrý, všechno dobré

Po brzké snídani v resortu Sofitel jsme se již vydali na letiště, abychom zamířili zpět domů. To jsme ale ještě museli absolvovat cestu o délce více než 41 hodin s tranzitním přenocováním v Soulu, než jsme dosedli na přistávací dráhu pražského letiště. Nicméně musím uznat, že přenocování v pětihvězdičkovém hotelu Grand Hyatt Incheon 5* s polopenzí (vše v ceně letenky Korean Air v rámci tranzitního programu STPC) je samo o sobě skvělým zážitkem. Navíc když jsem se před letem do Prahy dozvěděl o upgradu do třídy Business z kapacitních důvodů letadla, rozhodně jsem si na nic nemohl stěžovat a jen jsem si závěr služební cesty náležitě užíval.

I přes menší zdravotní komplikace, které jsem si na Fiji dovezl již z Česka, jsem si inspekční cestu na Fiji maximálně užil a vůbec nelituji toho, že jsem to i přes váhání v den odjezdu nevzdal. Fiji je zkrátka pro Evropany stále hodně neprobádaná destinace (zejména kvůli vzdálenosti) a kdo ví, kdy by se mně znovu naskytla příležitost zde zavítat.

   Světlík Ondřej