Maledivy 2014 - Jana Tóthová - Zpráva z cesty
Pas a peníze. Co nemám, nepotřebuji. Zavírám kufr, zamykám dveře. Nádech. Výdech. Už zase vyrážím na cesty. Zase jednou pryč. Pryč z každodenní „reality". Vstříc neznámu. Konečně. Odpočinout si, nasát inspiraci z nedotčené přírody, nechat se prohřát rovníkovým sluncem. A pak vrátit domů – se širšími obzory a bohatší o nové zážitky. Přesně tak.** Maledivy** nezklamaly.
Cesta začíná jako vždy částí, která je prý nejnejpříjemnější. Ale i tu jsem se rozhodla si užít. Pohodový oběd servírovaný na palubě Emirates si vychutnávám hodinu, usrkávám víno a u zákusku už začínám vybírat film. Mobilní telefon a emaily s nástupem do letadla prakticky zmizely z mého života a já si dovolím jinak naprostou troufalost – vydávám se s Piráty z Karibiku na konec světa… s krátkou zastávkou v Dubai Duty Free. Další čtyři hodiny letu jsou tím posledním, co mě dělí od poklidného ráje korálů. Pohled z okénka na oceán prozářený světlou modří lagun, mi dává tušit, že jsem na místě.
Male
Na letišti mě čeká delegát Jirka Novák. Rozhodnu se letět na Palm Beach až pozdějším letem, ráda bych totiž poznala naše obchodní partnery, kteří sídlí v Male, a prošla si toto miniaturní, hustě osídlené centrum dění. Po návštěvě kanceláří mě Jirka provede městem, zastavíme se u místního miniparku, islámského hřbitova, historického památníku, v kavárně a na trhu s ranními úlovky tuňáků a nejrůznějších druhů ryb a plodů moře.
Hydroplán
Poslední hodinku v Male trávím v salónku hotelu** Palm Beach**. Nemůžu si pomoct a neustále natáčím vzlétající a přistávající hydroplány. Konečně je řada na nás. Procházím kolem dalších salónků s názvy jiných, mně dobře známých resortů. Kdo z klientů, kterým jsem kdysi s výběrem dovolené pomáhala, v nich kdysi napjatě čekal?
Palm Beach
Po třiceti minutách letu a jedné mezizastávce v Coco Palm konečně přistáváme na hladině kousek od břehů ostrova, kterému vládne Palm Beach Resort. Usrkávám koktejl na uvítanou a domlouvám s Andreou, milým italským managerem, program návštěvy. Ještě před večeří stihnu projít obě strany ostrova, potkávám hosty projíždějící mezi vilkami po křivolakých cestách na zapůjčených kolech. Po večeři, která nezatají taktovku italského vedení, se z poklidné al fresco restaurace, provoněné grilovanými rybami a masem, vydáme do baru u bazénu. U skleničky vína probereme novinky, Andrea místy zašilhá na promítací plátno, kde právě běží mistrovství světa ve fotbale. Resort velmi rychle utichá, v mé prostorné Junior Suite Sunrise roztáhnu na noc závěsy, aby můj první ranní pohled mohl směřovat skrz francouzská okna přímo na lagunu. Na snídani sice není třeba spěchat, servíruje se až do půl dvanácté, ale v devět hodin mě z houpačky na terase vyžene hlad. Croissant a káva u stolku se slunečníkem, přímo na pláži, jen pár metrů od vody, tomu říkám pohodový začátek dne. Den pak ale nabere obrátky – po několikahodinovém procházení různých kategorii pokojů, prohlídce spa, centra vodních sportů, posilovny a po debatě s instruktory potápění ještě pošlu pár pozdravů a fotografií domů z wifi v baru u bazénu. Po pozdním obědě už na mě čeká motorový člun z Atmosphere Kanifushi.
Atmosphere Kanifushi
Po půl hodině rychlé jizdy mě vítá personál hotelu Atmosphere Kanifushi již na molu, jako V.I.P. Za doprovodu maledivské hudby procházíme do recepce. Sklenička šampaňského na uvítanou dává tušit, že o kvalitní nápoje zde nebude nouze. Ať vkročíme kamkoliv, vše se blýská novotou a nejmodernějšími detaily. Ložnice s výhledem na pláž, až nesmyslně prostorná koupelna, z poloviny pod širým nebem, restaurace, u které se vlny tříští o břeh, to vše zcela odpovídá fotografiím, které nám Abhilash posílal nedávno, těsně před slavnostním otevřením resortu, a které se mi ještě před týdnem zdály nadmíru vyretušované. Po přibližně dva kilometry dlouhém ostrově se přesouváme malým vozítkem, nevynecháme návštěvu klubovny, dětského klubu, tenisových kurtů, spa, posilovny a potápěčského centra ani žádnou z nabízených kategorií ubytování. Dle očekávání všechny vilky voní novotou,. Třešničkou na dortu je na samém konci ostrova rodiná vila se soukromým bazénem. V baru u jednoho z největších bazénů na Maledivách jsou za pultem vyskládané láhve značkového alkoholu, naprostá většina je automatickou součástí all inclusive. Na posezení v baru s písečnou podlahou už dnes není čas, ještě před setměním bych měla vyzkoušet teplotu oceánu! K večeři hovězí tenderloin, doplněný demi-glace a prolévaný červeným vínem, jehož rozmanitou chuť číšník květnatě popisoval, než rozlil. Krátká přeháňka nás zpod širého nebe zažene spolu s kávou a tiramisu pod střechu. Ještě si užít večerní posezení na terase přímo před vilkou a zaposlouchat se do vln. Brzy ráno se z tohoto ráje zapomění, kde jdou všechny starosti stranou, už vydávám zase do centra dění, do Male.
Agnsana Ihuru
V Male zaskočím na kávu s Jirkou Novákem a sotva pokládám prázdný šálek, už se po mě schání personál resortu Angsana Ihuru. Moc se tam netěším. Ostrovy blízko Male přece nemohou mít tu pravou maledivskou atmosféru opuštěných ostrovů mimo civilizaci. Angsana Ihuru je však největším překvapením mé cesty. Překvapením v nejlepším slovasmyslu. Celý miniaturní ostrůvek obepíná korál plný života. Stačí najít nad hladinu vystupující bílou tyč, která vyznačuje bezpečné místo k proplávání na vnější stranu korálu. Ať spěcháte sebevíc, nebude se vám z vody chtít ven. Z břehu je to k mojí vilce jen pár kroků. Pláž volně přechází v mou soukromou terasu s lehátky, houpačkou a pohovkou plnou polštářý. Neuvěřitelné, kolik soukromí se vaám na tak malému ostrůvku nabízí.
Angsana Ihuru doslova hraje všemi barvami: pod vodou, ve vile i v restauraci. Zářivé barvy stěn uvnitř vilky, velké modré sklenice na koktejly, oranžové květy na každém rohu, zelené talíře v restauraci. Barvy, které na fotografiích působí až agresivně, jakoby najednou vyzařovaly pozitivní energii a klid. Prohlídka vilek nezabere dlouho, na Angsaně Ihuru jsou pouze dba typy vil, ta vyšší má v otevřené koupelně navíc vlastní jacuzzi. Zavítáme i do posilovny a místního spa, poté do baru a restaurace. Na švédských stolech se vedle prověřené klasiky objevují i nejrůznější asijské speciality. Vybereme si místo na molu, ve stínu stromů, co nejblíže laguny. Lola, vedoucí obchodního oddělení maledivských Angsan, vypráví o snaze resortů chovat se maximálně ekologicky, o projektu vysazování korálů, výrobě vody přímo na ostrově a také o chovné stanici želv na partnerském hotelu, kam hosté Angsany mohou také jezdit. Jedná se o Banyan Tree Vabinnfaru, na který se díváme přímo z restaurace, nachází se totiž pouhou minutu od nás.
Banyan Tree Vabbinfaru
Banyan Tree Vabinnfaru už nehraje tak křiklavými barvami, má větší pláž a ve srovnání s Angsanou Ihuru se zaměřuje na decentější dekorace a velmi přírodní styl – bambus, kameny a všude spousta zeleně. Jednotlivé typy vil jsou vybavené vesměs stejně, ty vyšší kategorie mají vždy něco navíc – zahradu s jídelnou a posezením ve stínu stromů kousek od břehu, nebo bazén. Všechny vilky jsou zase dokonale oddělené tak, aby i jejich terasy doplněné dřevěným altánem nebo houpacími sítěmi poskytovaly maximum soukromí. Ani tady nechybí spa, posilovna, venkovní restaurace a centrum vodních sportů. Co je ale unikátem je chovná stanice želv. V kádi se prohání 20 malých nedávno vylíhnutých želviček – a když říkám „malý“, mám na mysli necelých 10 centimetrů. V kleci umístěné ve vodě asi 20 metrů od břehu pláže pobývají už želvy větší. Sice je hosté a personál dvakrát denně krmí, ale i tak si želvy zvykají na své přirozené prostředí, kam budou později vypuštěny. Banyan Tree je také obklopen krásným korálovým útesem, kde se nám při šnorchlování potařilo potkat dvě malé manty. Zabralo nám téměř dvě hodiny, než jsme vše obepluli a už zase byl čas na večeři. Zpět na Angsana Ihuru zase plujeme místní lodí dhoni necelou minutu. Tyto ostrovy jsem si tak zamilovala, že se zde zdržím až do oběda dalšího dne. A pak že tak blízko Male nelze zažít ty pravé Maledivy!
Kandooma Holiday Inn
Další den mě čeká návštěva Kandooma Holiday Inn. Zase úplně jiný svět. Cesta lodí z Male trvá asi 45 minut. Více než polovina hostů na tomto ostrově jsou surfaři, mnoho z nich z Austrálie a Nového Zélandu, takže i vilky jsou postaveny v australsém stylu. Dvoupatrové vily na kůlech mají ve spodní části jakýsí venkovní obývák nebo chcete-li terasu, prostě ideální prostor, kde si můžete na zapůjčeném grilu udělat soukromý piknik, ugrilovat maso a popít s partou přátel jako kdybyste byly u sebe doma na zahradě. Věřte, že takovou možnost moc resortů na Maledivách nenabízí. Velká část pobřeží je určena právě surfařům – velké vlny, plážový bar, kde posedávají vyčerpaní sportovci a pozorují, jak se daří chytnout vlnu jejich kamarádům. Zpátky se vracíme kolem recepce a hlavní restaurace, obě budovy mají tvar kokosového ořechu, příléhá k nim bar, bazén a dětský klub. Brzy zde bude stát další dětský klub, tentokrát zaměřený nikoli jen na ty nejmenší, ale také na náctileté. Další originální nápad! Moje vilka je jednopatrová, umístěná na opačné straně ostrova, kde je také laguna pro, řekněme, plážové typy. Nabílo natřené dřevo s modrými doplňky je základní motiv místní architektury, nově zrekonstruovaná venkovní sprcha, terasa s pohovkou a houpací sítí. Moc dlouho si tam ale nepohovím, ostrov je přecijen větší a prohlídka trvala mnohem déle než jinde. A Míša – češka, která na Kandoomě se svým manželem pracuje již skoro rok, už mě za chvíli bude čekat v baru The Deck. The Deck je bar pod širým nebem, umístěný na střeše restaurace The Kitchen. Z pohovek tohoto baru se vám bude jen těžko vstávat – nejen proto, že pohovky jsou opravdu hluboké, ale také proto, že míchané drinky zde mají opravdu ten správný šmrnc a navíc je ze střechy fantastický výhled na západ slunce. Nakonec k nám ale doline vůně z přízemí a pomyšlení na doporučované jehněčí a australský Merlot nás přiměje vstát. Na střídačku sledujeme chvíli zručného kuchaře a chvíli zase vlny, které dopadají jen kousek od našeho stolu. Ranní hodinu jógy už nestihnu, je čas přeletět zase na vzdálenější místa.
Sun Island
Z Male letíme tentokrát už ve dvou asi třicet minut na letiště v Jižním Ari Atolu, odtud už jen deset minut lodí. Sun Island Resort. Vzhledem k tomu, že Sun Island je jedním z levnějších hotelů v naší nabídce, neměla jsem žádná velká očekávání. Pravda, ubytování nebylo nejnápaditější: bílé dlaždice, ratanový nábytek, dekorace bez nápadu, ale popravdě řečeno – není Vám to jedno, když máte na dosah ruky jednu z nejkýčovitějších lagun, kterou jsem na Maledivách viděla? Pláž je přímo ukázková, jemný písek, klidná tyrkysová laguna dlouhá desítky metrů. Ve vnitrozemí ostrova spousta možností aktivit – přes saunu, posilovnu, spa, tenis, stolní tenis, badminton, volejbal, basktebal i fotbal až po zapůjčení kol. Pečlivě udržované zahrady a bary i velký bazén s živou atmosférou. Mimo hlavní restaurace máte také možnost zajít do italské restaurace na molu, zajít na čerstvou grilovanou rybu přímo na pláž, nebo do restaurace Zero, kde si velkou část večeře můžete sklidit v místních zahradách. Večer doporučuji procházku kolem vodních vilek na samý okraj mola. Slabší povahy ať raději nechodí, probíhá zde krmení žraloků – VELKÝCH žraloků.
Holiday Island
Návštěvu si spestříme návštěvou partnerského Holiday Island Resort, pouhých 5 minut jízdy lodí. Ve srování s živým Sun Island, kde se pořád něco děje, působí Holiday Island až ospale. Styl vybavení stejný jako Sun Islandu, ale naprostý klid: žádné živé bary, žádné upovídané skupinky u bazénu, vlastně ani žádný bazén, ale o to větší laguna a zase fantastická pláž.
Lily Beach Resort
Druhý den dopoledne se v rámci Jižního Ari atolu přesuneme lodí na věhlasný Lily Beach Resort. Energií nabitý Portugalec Nuno, vedoucí obchodního oddělení, nám na uvítanou nabídne opět osvěžující koktejl a uvede nás do naší vilky. Čeká nás prohlídka Lagoon Beach villy a společenských prostor – restaurací, barů, potápěčského centra, spa, dětského klubu i posilovny. Vodní vilky, které mají prosklenou podlahu, jsou všechny obsazené, ty tedy navštívit nemůžeme. Nechce se mi věřit, že je na ostrově v tuto chvíli 70% obsazenost, všude klid kam jen oko dohlédne. Po inspekci se rychle vrháme do vody – Lily Beach je známá kromě špičkového servisu také tím, že má přímo z pláže dostupný krásný korálový útes. Proplaveme mezi vodními vilkami na vnější stranu korálu a nestačíme se divit. Korálová stěna se rychle svažuje do nekonečných hloubek a kam jen oko dohlédne, hemží se životem a barvami. Stejně úžasná podíváná je ale i na perfektně naaranžované švédské stoly při večeři. Na doplňování, kvalitu, servírování jídel a spokojenost hostlů z nedaleka dohlíží šéfkuchař, zatímco ostatní kuchaři připravují čerstvé steaky, ryby a plody moře. Po hlavním chodu si k bílému vínu naaranžujeme ještě sýrový talíř, na kterém nechybí francouzské, švýcarské a italské pochoutky. V rohu zahlédnu také speciální dětský koutek s několika jídly pro nejmladší hosty resortu. A když už jsme u dětí – skoro bych zapomněla: máte-li děti, chcete trávit dovolenou na klidném menším ostrově, aniž byste se báli, že rozdováděné ratolesti budou rušit okolí, Lily je tím pravými místem. Na jednom cípu ostrova je u mělké laguny bazén a brouzdaliště, hned u Vibes Baru a klubovny, kde si děti mohou třeba zahrát šipky nebo stolní tenis. A pokud někdo touží po naprostém klidu, může se přesunout do tiššího AQUA baru s dechberoucím „nekonečným“ bazénem. Můžete se také podívat na video z mojí inspekce.
Filitheyo
Druhý den ráno nás čekají dva lety hydroplánem – z Lily Beach do Male a dále z Male na** Filitheyo**, taktéž resortem s údajně krásným korálovým útesem. Resort nabízí 3 typy plážových vilek a jedn typ vilky nadvodní. Všechny mají sice dost staromódní ale přesto velmi prostornou koupelnu a originální nábytek z přírodního vyrežávaného dřeva. Ostrov působí až robinsonsky opuštěně a klidně. Na dohled žádný vlnolam, žádný jiný ostrov, jen jemný bílý písek, palmy a pár lehátek u břehu. Naprostý klid. Pokud toužíte po mírně živější atmosféře, můžete se osvěžit v bazénu, který je propojen s barovým pultem. Tato klidná atmosféra je v naprostém kontrastu s tím, co se děje pod hladinou. Jen pár metrů od břehu se prohání stovky barevných rybek, podařilo se nám dokonce potkat i dvě želvy a tři půmetrové tuňáky. Měla jsem trochu obavy, že jídlo bude podobně ospalých chutí, jako je dění na Filitheyu, ale i v tomto ohledu mě Filitheyo Resort opět mile překvapil.
Kihaad
Nyní nás čeká služební víkend – dva dny na ostrově Kihaad. Z neustálých přeletů už začínáme být unavení, takže dva dny na jednom místě opravdu oceníme. Zvolili jsme si na víkend právě Kihaad, protože bychom se rádi potápěli právě v Baa Atolu, kam přiletíme místní linkou z Male. Konečně potkávám Harryho, Zaru i Shakti, se kterými jsem si vyměnila již desítky emailů. Ještě v elegantně zařízené lobby s písečnou podlahou naplánujeme program a jdeme se ubytovat. Lagoon Prestige Beach Villa, kam je možné umístit 2 až 3 přistýlky, nám dvěma poskytuje až nadbytek prostoru. Posadíme se na pohovku před vilu a s výhledem na lagunu dospáváme ve stínu doškové střechy. Při inspekci projdeme další kategorie ubytování – všechny jsou ve stejném stylu, hlavní rozdíl je zejména v jejich umístění. Sunset Prestige vilka má navíc soukromý altánek, kde můžete trávit dny s knihou přímo na pláži, aniž byste se museli přímo vystavovat slunci. Nově jsou také k dispozici plážové vilky s vlastním bazénem a zrekonstruovaná dvouložnicová vila s bazénem. Ostrov není ani velký, ani malý, najdete zde několik restaurací, příjemnou vinárnu a nadvodní spa, tenisové i squashové kurty, posilovnu i dětský klub. Nejvíce se ale těším na návštěvu potápěčského centra. Okamžitě si domlouváme, že jakmile přijde zpráva, že v Hanifaru Bay jsou manty, vyrážíme. Na potápění máme jen jeden den, doufáme, že budeme mít štěstí. Sezóna mant přecijen pouze začíná. Oběd jsme si vychutnali ve skromném stínu palem přímo na pláži, na večeři jsme se již schovali před větrem do restaurace, ven jsme si zašli jen pro grilované maso nebo česrtvé ryby. Večer jsme se usadili na mé oblíbené místo – stylové modrobílé pohovky roztroušené po pláži a poblíž bazénu, kde hrála pohodová hudba a příjemně to tam ševelilo mírným ruchem.
Hanifaru Bay
Ještě že jsme neponocovali – ráno nás vzbudil telefonát z potápěčského centra. Z postele jsme doslova vystartovali rovnou na loď. Ta nás za pouhých pět minut dovezla do Hanifaru Baby, oblasti chráněné organizací UNESCO. Naskákali jsme do vody. Trochu jsem se divila, že ve vodě je pouze posádka naší lodi, ale byla jsem za to moc ráda. (Později mi bylo vysvětleno, že počet lidí a doba, po kterou zde mohou šnorchlovat, je omezená.) Najednou jsem začala mít pocit, že se mi to všechno jen zdá. Jakmile jsem napočítala asi dvacet mant, počítat jsem přestala. Splývala jsem se na hladině, neschopná slova a pohybu. Pod námi kroužily manty tam a zpět a otevřenou pusou nabíraly plankton. Že manty dělají kotrmelce? Dříve jsem si myslela, že to jsou báchorky. Když jsem se z toho pohledu vzpamatovala, zhluboka jsem se nadechla a vydala se více do hloubky, za ostatními, kteří ten nápad měli dříve a mnohokrát se ocitli v samém středu víru kroužících mant. Kdybychom nemuseli z vody ven, zabavila bych se tou podívanou určitě až do večera. Z lodi cestou zpět na ostrov jsem jen zasněně koukala na hladinu, zatímco si všichni sdělovali nadšené zážitky a dojmy. Díky tak brzkému budíčku jsme přes den stihli ještě dva ponory s přístroji. Želvy, morény, perutýni, rejnoci a hejna barevných ryb, které se pro nás staly už jakousi samozřejmou součástí Malediv. Žralok velrybí i delfíni se před námi schovávali, ale to nevadí, musíme si něco také nechat na příští návštěvu.
Soneva Fushi
Další den ráno nás čeká naprostý unikát – Soneva Fushi. Při nástupu na loď, která nás tam má převézt, nám náš komorník Pátek zabaví obuv. Na Sonevě totiž platí motto “No News, No Shoes”. Na Sonevě vás čeká luxus. Ale ne luxus drahých zančkových materiálů, zlata nebo nablýskaných drahých kovů. Místní luxus spočívá v excelentním profesionálním servisu – ne nadarmo má Soneva hvězdiček šest – a v naprostém souladu s přírodou, doladěném do nejmenších detailů včetně ručně vyrobeným designovým nábytkem, který navrhují sami majitelé Sono a Eva. Naše patrová vilka s vlastní zahradou a bazénem je nejnižší možná kategorie ubytování. Další vily mají často ložnic několik, na zahradách bazény s barem a posezením zapuštěným přímo uprostřed bazénu, rozlehlé terasy s výhledem přes koruny stromů daleko na horizont Indického oceánu. Budete se zde cítit jako Robinson – v naprostém klidu a soukromí, ovšem s tím rozdílem, že personál Vám je připraven splnit snad jakékoli přání.
Dusit Thani
Než odletíme zpět do Male, čeká nás návštěva ostrova thajského resortu Dusit Thani. Ostrov patří mezi ty větší na Maledivách, takže inspekce chvíli zabrala. Vodní vilky jsou nyní nově zrekonstruované, ale práce ještě nebyly během našeho pobytu dokončené, a tak jsme se věnovali zejména vilkám plážovým, restauracím, klimatizované vinárně s prosklenými stěnami a výhledem na širý oceán, prostornému dětskému klubu, potápěčskému centru a místnímu spa. Elegantně zařízené vilky jsou vždy plotem oddělené tak, abyste v nich měli naprosté soukromí a zároveň přímý vstup na pláž. Nejvíce času jsme při prohlídce trávlili v rodiné vile – což jsou vlastně dvě plážové vilky umístěné v jedné zahradě spolu s bazénem. Ostatní vilky mají v koupelně malý bazén, ideální na ranní nebo noční osvěžení, kdy se Vám ještě nebo už nechce ujít těch deset metrů a vykoupat se přímo v oceánu. Volno do odjezdu jsme trávili buď u nekonečného bazénu, v jehož středu stojí nápaditý košatý strom, nebo v baru hned opodál, kde na nás dolehla pohodová, již ne tak robinsonská ale příjemně rušná atmosféra.
Centara Ras Fushi
Před odletem z Malediv jsme využili ještě volného dlouhého večera a zajeli se podívat na** Centara Ras Fushi.** I tentokrát jsme se nestačili divit, jak mohou být jednotlivé ostrovy rozdílné. Centara je malý kousek pevniny kousek od Male, na který navazuje řada nadvodních vilek. Resort ubytovává pouze hosty starší 15 let, je tady velmi oblíbenou líbánkovou destinací. Dle mého je však zejména vhodnou volbou pro ty společenstější novomanžele – vzhledem k malé pevnině, na kterou se ještě podařilo umístit tři skvělé restaurace (hlavní bufetovou s rozmanitými tématickými večery, arabskou a italskou), spa i fitness centrum a řadu plážových bungalovů, není totiž na pláži již mnoho prostoru na absolutní soukromí. Jedná se o resort, kde mají všichni hosté all inclusive, a všichni si rádi dopřejí večerní koktejl v baru u bazénu nebo v nadvodním baru, ať už ze sítí umístěných nad vodou nebo u barových stoliček. Místa s výhledem na západ slunce jsou zabrána pochopitelně nejdříve a o zábavu a zajívavá setkání zde zřejmě není nouze.
Cesta se blíží ke konci. Zavřeme snad už posté kufr. Nastoupíme na rychločlun a míříme zpět na letiště do Male. Poslední divoká jízda rychločlunem. Tentokrát za černočerné tmy. Dívám se na hladinu a v myšlenkách si promítám celý pobyt. Odpočinutá, plná nové energie z panenské přírody, prohřátá rovníkovým sluncem. Vracím se domů – se širšími obzory a bohatší o nové zážitky. Maledivy vskutku nezklamaly.
Höferová Jana
