Na Mauríciu pošesté a stále s nadšením

 

Začali jsme ve velkém stylu, a to letem s Emirates v business třídě. Cesta trvá přece jenom 12 hodin a plně sklopitelné sedadlo přijde vhod. Díky občasným zastávkám na baru v prvním patře letadla nám lety rychle utekly a druhý den v 9:00 už se pod námi objevily obrysy špičatých kopců, typických pro náš milovaný Maurícius. Tak sláva, konečně jsme zase tady! 

 

Cestou do prvního hotelu si užíváme panoramatickou jízdu podél jihovýchodního pobřeží. Silnici lemuje tyrkysový oceán, na něm se pohupují dřevěné lodě pirogues vracející se zrovna z rybolovu, ve vesnicích se otevírají červené stánečky tabajie, u kterých místní prodávají gateaux piments. 

 

Naší první zastávkou je hotel Le Tropical Attitude v Trou d'Eau Douce. Původně malinký 3* hotel prošel v roce 2017 velmi zdařilou modernizací a v roce 2019 k němu přibyly nové vilky, které posouvají kvalitu ubytování minimálně o hvězdičku výš. Právě tyto nové domečky jsme sem jeli zkusit a byli příjemně překvapeni. Každý má samostatný vchod do zahrádky s houpací sítí, malým bazénem s lehátky a prostorným venkovním posezením. Ve vybavení nechybí kávovar na kapsle, USB nabíječky, moderní ovládání klimatizace a venkovní sprcha. Měli jsme naprosté soukromí a díky tomu, že je hotel adult only, nás nerušilo naprosto nic. Hotel je sice stále oficiální 3*, takže má menší výběr v restauracích a jeho areál nenabízí tolik aktivit, ale zato zde máte možnost vyzkoušet si opravdu luxusní ubytování. Míra soukromí na tuto cenovou kategorii je zde nepřekonatelná.

 

Druhé ubytování nás ovšem posunulo úplně jinam. Hotel Constance Le Prince Maurice patří již dlouhá léta k tomu nejlepšímu, co Maurícius v rámci ubytování a služeb nabízí. Na poměrně velkém poloostrově s pláží, tropickou zahradou a mangrovníkovým lesem se nachází jen 76 suit a 13 vil, takže o každého hosta je zde individuálně postaráno. V lobby nás uvítali pravým šampaňským, na pláži nám zaměstnanci vystýlali lehátka ručníky a polštářky a ve správný čas nám nosili vychlazené pití, u bazénu nám čistili sluneční brýle. Náš pobyt se nesl v duchu gurmánských zážitků. Poobědvali jsme vynikající čerstvé sushi v asijské restauraci s výhledem na pláž a večer se vypravili do vyhlášené plovoucí restaurace Le Barachois, kde se podává pevně dané menu složené z ryb a mořských plodů. Opět se zde ukázat osobní přístup k hostům - protože neholduji rybám, rychle pro mě vymysleli pozměněnou variantu večeře s větším důrazem na mořské plody a zeleninu. Za zmínku stojí také snídaňový bufet, který, pokud si dobře vybavuji všechny hotely ze svých celkem 6 návštěv ostrova, nemá na Mauríciu konkurenci. O Prince Maurice bych mohla psát ještě dlouho - jak klidná a příjemná je pláž, jak skvěle jsou vybavené vilky s důrazem na každý detail, jak příjemná atmosféra byla večer v baru s jazzovou kapelou... ale je potřeba si opět zabalit kufr a posunout se dál. 

 

Le Paradise Cove je dalším z Attitude hotelů, které prošly modernizací. Jedná se o malý luxusní adult only hotýlek patřící do prestižního výběru Small Luxury Hotels of the World, takže očekávání byla velká. Troufám si tvrdit, že pokoje Vás opravdu uchvátí - designéři v nich vytvořili elegantní koloniální atmosféru okořeněnou dekoracemi připomínajícími romantiku starých cestovatelských románů. Velkou část pobytu jsme strávili na poloostrově, kde leží bazén s panoramatickým výhledem na moře a majestátní ostrov Coin de Mire. Nechtěli jsme se ale jenom válet. V hotelu půjčují kola, tak jsme vyrazili do Cap Malhereux, pokochat se pohledem na slavný kostelík obklopený červeně kvetoucími stromy s modrým oceánem na pozadí. Také jsme se rozhodli najíst se po místním způsobu a koupit si ve stánku pár gateaux piments, místní pivo Phoenix a čerstvý salát. Takový skromný oběd venku Vás vyjde cca na 150 CZK / osoba a pomůže Vám nahlédnout do života místních. Prošli jsme se potom ještě po pláži, kde jsme potkali rybáře vracející se s odpoledním úlovkem, chvíli jsme pozorovali svatbu probíhající právě v kostelíku, a pak jsme se pomalým tempem vrátili zase do hotelu. Večeřeli jsme v restauraci The Cove, kde jsou stolečky přímo nad zálivem. Jídlo bylo výborné, podávané jen za svitu svíček. 

 

V následujícím hotelu jsme to znali velmi dobře. Trou aux Biches, resort s nejkrásnější zahradou na ostrově, kam se pravidelně ráda vrací naprostá většina mých kolegů. Pobyt jsme tady pojali hlavně rekreačně, užívali si oblíbené bazény a krásnou pláž. Pro největší puntičkáře musím uznat, že pokoje už začínají malinko zastarávat a servis byl oproti jiným hotelům malinko slabší, ale prostředí v tomto resortu je natolik výjimečné, že personálu leccos odpustíte. Během pobytu na severu ostrova jsem se byla podívat na hotelu Le Victoria a hlavně jeho krásné nové křídlo Victoria for 2 a na nově zbudovaný 4* hotel Lagoon Attitude s unikátním bezobalovým ekologickým konceptem, který mě nadchnul a byla bych ráda, kdyby se rozšířil i na jiné hotely. Pravda, naši uhlíkovou stopu po cestě přes půl zeměkoule pobyt v eko hotelu určitě nevymaže, ale omezení odpadu a efektivní hospodaření s vodou v cestovním ruchu výrazně pomůže Mauríciu jako ostrovu. 

 

Následujícího dne nám zvonil budíček v 5:15 a 5:45 jsme už čekali sbalení na řidiče před hotelem. Před námi byl výlet lodí za delfíny a velrybami. Vyjíždí se brzo, protože delfíny brzy ráno odpočívají ve vodách poblíž Tamarin Bay, aby se odpoledne mohli vydat lovit daleko do moře. Nikdy nemáte jistotu, že delfíny uvidíte, ale my měli štěstí. Během výletu se našlo na lodi několik zájemců, kteří s delfíny i plavali. Já mezi mini ale rozhodně nebyla, protože skok do více než 20 metrů hlubokého moře je něco, co bych dobrovolně podstoupila snad jen v případě, že by se naše loď začala potápět a nebylo by na výběr. Kochala jsem se výhledem na pobřeží a těšila jsem se na velryby. Bohužel ale marně... během dopoledne se zvedl takový vítr, že cesta na otevřené moře by pro naši loď nebyla pohodlná, a druhá půlka vyjížďky byla tedy odvolána. Mrzelo nás to trochu, ale věděli jsme, že počasí neporučíme. 

 

Vydali jsme se tedy přímo do hotelu Dinarobin. I tady už jsme jednou byli a moc jsme se těšili, až se zde ubytujeme znovu. Hned po příjezdu nás zaměstnanci zahrnuli vzornou péčí. Náš pokoj nebyl sice ještě připraven (přijeli jsme dříve, než se plánovalo), ale hned jsme dostali místnost k převléknutí, portýr nám bezpečně uskladnil kufry a my jsme zamířili na vychlazený drink k bazénu, kde jsme v klidu čekali, až nám přidělí suitu. Mimochodem, Dinarobin sice není nejnovější hotel, ale o své zařízení se zde vzorně starají. Pokoje mají malinko jiný design, jsou čerstvě vymalované a celkově působí velmi pěkně. Výhodou hotelu je fantastická pláž, kde věčně nikdo není (což nechápu, ale hodně si to užívám) a kde se skvěle plave a šnorchluje. Z plážového baru můžete každý večer pokojně sledovat krásné západy slunce. Kulisou k celé té nádheře je pak majestátní hora Le Morne, kterou po celou dobu pobytu nepřestanete fascinovaně sledovat a fotit. Gastronomie nás zde taky bavila - zašli jsme si jednou na oběd a na večeři do sousedního hotelu Paradis, jednou jsme vyzkoušeli hlavní restauraci a jako třešničku na dortu jsme si poslední večer zašli do nově otevřené Dina´s, kde podávají jídlo ve stylu luxusních pařížských bister. 

 

Přiblížil se desátý den našeho pobytu a s ním i odlet domů. Cestou na letiště jsem si ještě naplánovala dvě návštěvy hotelů - kompletně přestavěný hotel Le Preskil a úplně nová Anantara Iko. Preskil jistě stojí za zvážení - takhle pěkných 4* hotelu není na Mauríciu mnoho. Anantara se ale malinko hledá. Pokoje a veškeré zařízení je krásné a nové, personál působil zcela profesionálně - jenom zahrada by chtěla ještě malinko zakořenit, tráva povyrůst a celkově to chce, aby se resort trošku zdomácněl, zaužíval a usadil. Už teď zde ale bydlelo poměrně hodně klientů, takže věřím, že proces nebude mít dlouhé trvání. 

 

Po prohlídce Anantary jsme už jenom rychle skočili nakoupit obligátní suvenýry (čaje, vanilka, káva a rum), a utratili poslední rupie v duty free na letišti (značkové parfémy jsou zde výrazně levnější, než v Evropě) a 16:45 jsme se zabořeni v pohodlné business sedačce pomyslně loučili s Mauríciem. Snad ne na dlouho! Celní úředník se mě v žertu ptal, jestli si nechci pořídit maurícijský pas, když viděl, kolik mám v pase stejných razítek. A já na to, že proč ne? Maurícius je destinace, kam se budu vždycky vracet s největším potěšením.