Maurícius potřetí tentokrát ve třech - cestování s dětmi

Z destinací, které v DELUXEA nabízíme, byl Maurícius pro naši další cestu, tentokrát s 2,5 letým synem, jednoznačnou volbou. Když se nám vyskytla příležitost vycestovat opravdu narychlo, jedinou překážkou byl cestovní pas pro malého. Za zvýšený poplatek jej lze do 6 pracovních dnů vystavit. Na úřadě označili naši zakázku šifrou "blesk" - pas měl být hotový ve středu a my odlétali ve středu večer, takže rozhodnuto! Dětský pas má platnost 5 let a „půlročák“ je oproti předškolákovi pochopitelně úplně jiný človíček, přesto doporučuji mít cestovní dokumenty nachystané již v době, kdy lze předpokládat, že bude miminko na fotce alespoň nějakou dobu identifikovatelné. 

Na palubě Turkish Airlines

Letěli jsme tentokrát s Turkish Airlines, tedy 2 hod. do Istanbulu a následně 10 hod. na Maurícius, což se jevilo jako dobrý koncept dlouhého nočního letu s dostatečnou pravděpodobností delšího spánku a cestovního komfortu pro všechny zúčastněné. Od poslední návštěvy ostrova uběhlo už 6 let, přesto jsem z pobytu samotného žádné zvláštní obavy neměla. To, jak zvládneme let, bylo ve hvězdách. Byly doby, kdy bylo s miminkem radost cestovat autem na jakoukoli vzdálenost. Poslední dobou však delší, jak hodinový přesun, bylo nekonečné peklo!

Z Prahy jsme měli zpoždění: 2 hodiny čekání „na gate“ navíc jsme všichni se zájmem pozorovali, jak letadlo vykládají a nakládají. Edík bavil zpěvem a tanečky již značně netrpělivé a nervózní spolucestující, kteří evidentně do poslední chvíle doufali, že ten roztomilý chlapeček s nimi nepoletí. Ještě před pár lety bych jejich pocity sdílela. Tentokrát jsem je asertivně ignorovala. Po 5 hodinách na letišti jsme se konečně dostali na palubu mezi prvními. Dítě je dobrá propustka!

Pilot ohlásil mírné turbulence nad Prahou - Edík se smál na celé letadlo, že s námi blbne a houpe. My zoufale hledali v přihrádkách sáčky. Jakmile nám bylo dovoleno se odpoutat, pobíhal v uličce a „pomáhal“ letuškám s občerstvením. Usnul 30 min. před přistáním v Istanbulu. Na přestup nám zbývala slabá hodinka. Sprint se spícím dítětem v náručí byl dost vysilující, ale podařilo se nám včas vyzvednout palubní karty a do poloprázdného letadla jsme dorazili mezi posledními. Utěšovala jsem se tím, že zpátky to bude určitě lepší.

Tak a jsme tady!

V příletové hale s radostí zjišťujeme, že i naše kufry stihli přeložit a s velkou úlevou nasedáme do klimatizovaného vozu. V autě oproti letadlu usínám spolehlivě hned, a tak 1,5 hod. cesta napříč Mauríciem do hotelu Trou aux Biches uběhla velice rychle.

Ubytovali nás v tropical junior suite s venkovní sprchou, což byla největší atrakce celého pokoje. Ještě stíháme poslední sluneční paprsky a ochutnáváme moře. Vstup do vody je pohodlný bez kamení a korálů a hned po několika metrech je dobrá hloubka na plavání. Po lehké večeři míříme rovnou do postele.

Vstáváme po blažených 10 hodinách a sotva stíháme snídani. Dnes je na Mauríciu státní svátek. Vydáváme se proto do města na hinduistický průvod, který jsme, zdá se, zaspali. Nakoupíme tedy nezbytné repelenty a další drobnosti a vracíme se do hotelu prozkoumat části, které byly při poslední návštěvě ještě nedostavěné.

Trou aux Biches je opravdu rozsáhlý komplex. Nicméně nikam to není daleko. V každém půlkruhu vilek je malý bazén, do hlavní restaurace a na bar pár set metrů. Překvapuje mě, že buginy už nenabírají hotelové hosty tak ochotně jak dřív, ale aspoň se před večeří projdeme. Asijský sushi bufet a večerní ohňová show nás plně uspokojily. Edík se bojí domorodců, že jsou to čerti (zvlášť, když plivou oheň), ale jedině dobře!

O víkendu jsme zaslouženě lenošili, několikrát přešli kilometrovou pláž a vydali se k reefu loďkou s proskleným dnem. Zde slabé zklamání (Maledivy to nejsou), ale pár rybek a trsů korálů jsme za tu hodinku viděli. Seznámili jsme se a poobědvali s delegátkou Pavlou a opět pláž, moře, bazén, večeře a bar. Přestože i a´la card restaurace stravování s dětmi tolerují, žádný kulinářský zázrak se nekonal. Edík kombinoval pizzu a těstoviny tak, jako většina dětí, kterých bylo v resortu poměrně hodně.

 Návštěvy nových hotelů

V pondělí nás čeká první společný pracovní den. Mám domluvenou inspekci na hotelech Zilwa a Ravenala a oběd s manažerkou a majitelkou místní partnerské agentury Emotions. Zilwa Attitude je příjemný rodinný hotel s autentickou atmosférou místní vesničky. Nabízí řadu doplňkových aktivit např. grilování na ostrově, či návštěvu místní rodiny. Zaujala mě plážová restaurace, což bylo jakési náměstíčko s pojízdnými stánky, kde prodávali mauricijské speciality. Edík ocenil kids club v podobě pirátské lodi. Všechny naše další vizity strávil spokojeně v klimatizovaném klubíku. Ravenala Attitude je rozsáhlý komplex v koloniálním stylu na západním pobřeží. Pokoje jsou velice prostorné, všechny s výhledem na pláž. Resort lemuje řeka, kde je možné i rybařit nebo se projet loďkou. Po vydatném obědě nás čekal hodinový přesun do LUX le Morne, kde jsme prožili celý další týden naší dovolené.

LUX le Morne je zaslouženě náš nejprodávanější hotel. Skvělá lokalita s dramatickou horou Le Morne za zády, nádherná pláž a vynikající kuchyně. Stali jsme se pravidelnými návštěvníky zmrzlinového stánku i kavárny LUX Café, kde si praží vlastní kávu.

V následujících dnech jsme navštívili sousední St. Regis. Je to skutečně velkorysé koloniální sídlo a stejně jako LUX le Morne velice oblíbený na svatby. Ujala se nás svatební koordinátorka, odvedla pánské osazenstvo do klubíku a spolu jsme si prohlédly pokoje, restaurace, salonky, kinosál a další zázemí hotelu. Sofitel SO na divokém jihu mě zaujal zejména svojí rozlohou. Pokoje jsou zde samostatné jednopodlažní vilky zasazené v zahradě, kde mají hosté maximální soukromí. Na východním pobřeží jsme navštívili LUX Belle Mare s největším bazénem na ostrově a nově zrekonstruovaný hotel Shangri-la. Je velice elegantní, část resortu je na ostrově, takže mají hosté k dispozici daleko větší pláž. Má vyhrazenou část pro rodiny s dětmi i adults only, takže každý si zde přijde na své. Provozuje rovněž vlastní golfové hřiště.

Cestou zpět jsme ještě navštívili La Vanilla krokodýlí a želví farmu. Nejen pro děti je krmení želv a focení s krokodýli velkým zážitkem a za prudkého deště a pod hrozbou blížícího se cyklonu jsme již za soumraku dorazili zpět do LUX le Morne.

Zbývaly nám poslední 3 dny a předpověď nebyla nejlepší. Na Madagaskar se blížil cyklon Enawo. Nebylo se však vůbec čeho obávat! Celé dny úporně svítilo sluníčko a vydechnout nám dalo jen během několika desetiminutových slabých přeháněk. Pobřeží je chráněné korálovým útesem, ale plavby na otevřeném moři byly kvůli počasí zrušené. Naši rybářskou výpravu tedy podnikneme až příště.

   Kubíčková Jindřiška